Vodnický den 2014

V týdnu před letošním "Vodníkem" se předpověď počasí měnila každým dnem, občas nám bylo dokonce vyhrožováno i bouřkami. Nakonec to dopadlo dobře, svatý Petr se nad námi slitoval, k obláčkům nám poslal také sluníčko a nebeské vodní nádrže dokonale utěsnil, protože na nás nespadla ani kapička. Do vody sice naskáli jen ti opravdu nejotrlejší vodníci, ale ostatní si taky přišli na své.

 Froťánky si již tradičně pro děti připravily několik atrakcí - malování záložek s vodníčkem, poznávání kreslených ryb, běhání v měsíčních botách, strašidelnou cestu s nástrahami do vodnického doupěte plného vodníků a samozřejmě zpívání písniček, za které si děti mohly odnést i naše originální razítko otisknuté na ručičce. Myslela jsem si, že mě u dětského zpívání jen tak něco nepřekvapí, ale to jsem se notně spletla! To, že jsem slyšela několik anglických písní, včetně "Titaniku", tak to jsem brala vcelku normálně. Ale když přede mnou stanul (v tatínkově náručí) asi tříletý husita s krabicí místo helmy na hlavě, šermoval širokým krátkým papírovým mečíkem a k tomu brilantně zpíval chorál "Ktož sú boží bojovníci", zůstala jsem s pusou dokořán. Jeho razítko do kartičky bylo opravdu zasloužené! 

Úderem šestnácté hodiny "Dětský ráj" oficiálně skončil, ale přesto jsme u Froťánkových akcí ještě asi čtvrthodinku přidali a nebyli jsme sami. I u dalších týmů se přidávalo, hlavně aby děti byly spokojené. A jejich úsměvy nám hlásaly, že byly!

                                                       Slávka Rokosová