Velikonoční Froťánky po Velikonocích? 

Ale ano, protože jedině tak si můžeme s dětmi povídat o tom, co o Velikonocích dělaly a jak je prožívaly. Všechny předešlé roky jsme děti seznamovali s různými velikonočními obyčeji, a tak jsem byla zvědavá, jestli si něco z toho alespoň někteří vyzkoušeli. Nejprve se děti styděly, ale pak se přece jen rozpovídaly. Je vidět, že i v dnešní době, kdy to někdy vypadá, že děti sedí jen u počítače, se stále dodržují staré obyčeje a děti se na nich aktivně podílejí. Od figurální velikonoční výzdoby, pletení pomlázky, barvení vajíček novými i starými technikami, pečení a pojídání mazanců a sekanice (hlavně u babiček) až po chození po koledě, pomlazování pomlázkou a máchání ve studené vodě! O tomhle všem nám děti vyprávěly, a protože byly pod dozorem svých rozveselených rodičů a prarodičů, určitě si nikdo nevymýšlel. O jedné zvyklosti však nepadlo ani slovo: o předvelikonočním úklidu, zcela evidentně není mezi dětmi populární.

Tyto Písničkové Froťánky byly před prázdninami poslední, proto jsme si připomněli jednu z krásných letních aktivit, které se mohou (nejen) děti i zde v Plané  - na Samotách - věnovat: jízdu na koni. Plánská rančerka ze Samot, paní Dáša Hálová, byla dokonce tak moc hodná, že nám zapůjčila nářadí na údržbu koní a Jasmína Rokosová nám tak mohla podat odborný výklad o hřebelcování srsti, česání hřívy, čištění kopyt, okování podkovami a přípravě koně před jízdou i s praktickými pomůckami. O jedné krásné práci s koňmi jsme se dokonce naučili písničku, kterou poslal plánský učitel Josef Bambula sběrateli lidových písní Karlu Weisovi:

Na svinenských návsích

Pak už odpoledne  patřilo Vlaďce Březinové a jejímu dětskému folklornímu souboru Lužničánek. Celých dvacet pět minut děti tancovaly, zpívaly a recitovaly různé lidové písničky a říkadla. Kupovalo se tu, prodávalo, kovalo, mlelo a dokonce i házelo vdolkama ostošest. Připomněli jsme si nejen stará řemesla, ale i dřívější oblečení prostých vesnických děvčat a chasníků, ve kterém děti účinkovaly. Toto vystoupení patřilo určitě k tomu nejlepšímu, co jsme kdy za celou dobu trvání Písničkových Froťánků viděli a je třeba nejen dětem, ale i Vlaďce Březinové vyseknout obrovskou poklonu! Je moc dobře, že máme v Plané takový kvalitní folklorní soubor, a že se mu věnuje tak výborná folkloristka.

Po vystoupení Lužničánku jsme si ještě jednou zazpívali Na svinenských návsích a na rozloučenou všichni dostali velikonoční nádivku - sekanici s pravými jarními očistnými kopřivami. Receptů na její přípravu existují spousty, ale mě ji maminka naučila takhle:

Sekanice

Dobrou chuť!

                                                 Slávka Rokosová

Na svou pouť za lidovými písničkami se Karel Weis vydal z Plané nad Lužnicí do nedalekého Veselí nad Lužnicí, a tak jsme se tam s písničkami vydali i my. Ve Weisově domě ve Veselí nad Lužnicí proběhl zhruba stejný program jako v Plané, jen nemocnou Kačenku Staňkovou a Celestinku Vaverkovou mi pomohla nahradit moje dcera Jasmína. Vše ostatní proběhlo jak mělo, a tak jsme mohli v našich dvou městech v letošním roce české hudby důstojně zakončit vzpomínkovou akci na hudebního skladatele a sběratele lidových písní Karla Weise, bouřliváka, noblesního inteligentního srandistu a člověka s velkým srdcem.

  Všem, kteří jste se na Večerech podíleli, patří velký dík!

                                      Slávka Rokosová

S velkou lítostí musím oznámit všem, kteří čekají na zprávu o soutěži Jihočeský zpěváček v Kovářově, že obě naše soutěžící dívky onemocněly, a proto se nemohly na soutěž dostavit. Děvčata, přeji vám brzké uzdravení!

                                           Slávka Rokosová

Písničkové Froťánky čerpají spoustu informací z práce Karla Weise, ať již té, která byla publikována, nebo té, která je dosud nezveřejněna a uložena v archivech Blatského muzea ve Weisově domě ve Veselí nad Lužnicí. Na sklonku 19. století Karel Weis k nám, do Plané nad Lužnicí, jezdil na letní pobyty. Pokládala jsem proto za samozřejmost na jeho počest uspořádat ve spolupráci s Blatským muzeem jak v Plané nad Lužnicí, tak i ve Veselí nad Lužnicí Národopisný večer k jeho 70. výročí úmrtí. První z Večerů se uskutečnil v Plané nad Lužnicí, protože jeho monumentální dílo "Český jih a Šumava v písni" vzalo počátek právě u nás v Plané. Na programu Večera účinkovali: houslista Tomáš Hubka - člen SOČR, u klavíru se vystřídali profesor Ladislav Dohnal, Hana Semrádová - učitelka ZUŠ Oskara Nedbala v Táboře a její žačka Jasmína Rokosová. O zpěv se postaral plánský Strýctet, Tetičky z Froťánků v blatských krojích, sólisté František Doubek, Zdeněk Žalud a sólistky - žačky ZUŠ Oskara Nedbala Kateřina Staňková a Celestina Vaverková pod vedením Hany Žvachtové. Posluchači uslyšeli nejen písně sebrané K. Weisem, ale i něco z jeho tvorby - 1. a 3. větu ze Suity pro housle a klavír a výtah z klavírní skladby Vzpomínky na naši Národopisnou. Zazněla i jeho předmluva k prvnímu vydání Blaťáckých písní v podání mistra mluveného slova Josefa Holického, který v závěru Večera také pozval návštěvníky k úplně stejnému banketu, jaký Karel Weis vystrojil po premiéře své první opery Viola pro její sólisty. Všem vám patří velký dík! Ale nejen vám, poděkování patří také městu Planá nad Lužnicí, v čele se svým zpívajícím starostou - Strýcteťákem Jiřím Šimánkem (na fotce první zleva v horní řadě), za poskytnutí prostor k uskutečnění celé akce a další dík posílám Blažence Havlíkové a Tetičkám - Aleně Kolářové, Evě Dvořákové, Mirce Štefanové a Libě Nejedlé za pomoc při uspořádání banketu a také mým synům Michalovi - za grafické vypracování plakátu a pozvánek a Stanislavovi za nezbytné technické zázemí. 

Jestli byl Večer úspěšný, to musí posoudit jeho posluchači sami.

Fotodokumentace tady

                                                    Slávka Rokosová

Dnešní Písničkové Froťánky jsme věnovali jednomu dnes úplně opomíjenému svátku spojeného s koledou. Je to svátek sv. Řehoře, který se dříve slavíval 12.března, to je v den, kdy sv. Řehoř roku 604 zemřel. Připomněli jsme si alespoň jeho církevní spisovatelskou činnost a některé hudební reformy, jmenovitě zavedení neum a gregoriánský chorál. Den sv. Řehoře býval svátkem vyloženě školním. Žáci se "ozbrojili kordy" a za zpěvu řehořských písní kantor vodil své "řehořské vojsko" od stavení ke stavení a vybíral pro sebe milodary. Ještě v roce 1922 byl v Jaroškově na Šumavě tento obyčej znám. 

  Ke svátku sv. Řehoře se také vztahovala písnička, kterou jsme se s dětmi naučili, ale přímo svatořehořská koleda to není. Je opět z "Blaťáckých písní" Karla Weise. Napřed jsme samozřejmě probrali všechno okolo jarních prací na poli, jako orbu, hnojení, setí a vláčení a taky se děti dozvěděly, co dělal Kuba, když měl vyhánět šňorky. Pak už mohly poučené děti zpívat písničku:

Rozvíjí se zjara kvítí

Tak nám zabili Ferdinanda - hlavní téma se svými vysloužilými vojáky, invalidy, ošetřujícím zdravotnickým personálem, ale hlavně Franz Josefem a také Švejkovskými postavami, dále velmi početná šmoulí rodina se svým domečkem, olympijský tým s medailisty, pekelná výheň, staročeské selky, vodnická chamraď, zvířátka, princové, elfíci, víly, mniši, jeptišky a další a další náměty a masky se objevily na letošním plánském masopustě. Písničkové Froťánky přinesly ve své nůši mezi lidi pana Karla Weise a bez pořádné švandy se to samozřejmě neobešlo. Cestu masopustnímu průvodu lemovala spousta zastávek se stoly přetékajícími horami jídla a pití, plánští sousedé moc dobře vědí, co se sluší a patří! Všude se vyhrávalo, zpívalo, tancovalo a všude masky předváděly své kratičké scénky. Jaký to div, že se masopustní průvod dohrabal za pět a půl hodiny před radnici! Během této zhruba jeden a půl kilometrové štreky spousta masek ještě přistoupila, ale také odpadla, protože cesta byla skutečně náročná. Celkový počet masek se odhaduje jen stěží, ale určitě jich bylo alespoň okolo sto padesáti.Vrcholem masopustního řádění bylo vystoupení osmnácti roztleskávaček -mažoretek, což byly důchodkyně z několika okolních vesniček, které s obrovským ajfrem předvedly za neutuchajícího řehotu všech přihlížejících tři vystoupení a sklidily zaslouženě bouřlivé ovace. Pak ještě muzika s tancem a takhle skončil opět jeden krásný masopustní den v Plané nad Lužnicí.

Fotodokumentace zde 

                          Slávka Rokosová

  Masopust už nám klepe na dveře, za pouhé tři dny se vydá na svou veselou cestu plánský masopustní průvod, a tak je opravdu nejvyšší čas na poslední informace. S dětmi jsme si trochu zopakovali, co jsme si říkali na minulých Froťánkách a také zazpívali písničku "Lidmouce, Krašlouce", kterou jsme se naučili v lednu. Masopustní povídání jsme dnes věnovali "Růžičkové koledě", aby také děti věděly, jak se slaví masopust i jinde, kupř. na Doudlebsku. Pro děti jsem připravila několik barevných obrázků vyfešákovaných koledníků s jejich nádhernými klobouky se 365 růžičkami a řekli jsme si něco o jejich tanci a koledě. Abychom nezůstali jen u povídání, naučili jsme se další písničku, která k masopustu patří:

ŠLA JEST BABULENKA

1. Šla jest babulenka na vysoké hory,                                                 3. Šla jest babulenka na vysoké lesy,

    našla z kozulenka jenom její rohy.                                                      našla z kozulenka jenom její fousy.

    Tu maxa kororát, tu maxa, tu taxa,                                                     Tu maxa libera, tu maxa, libraxa,

    ty beránky, tutanky, z kozulenka rohy.                                                liberanty, tulanky, z kozulenka fousy.

2. Šla jest babulenka na vysoké skály,

    našla z kozulenka jenom její špády.

    Vysokej hejdala, vysokej vranatej

    nóbrštajnek vinkatej, z kozulenka špády.

  S "Babulenkou" jsme se dostali až na Stachy, protože přesně tuhle praštěnou písničku zpívala na Staších každý rok "stará Holubka", když ji o masopustním průvodu nosili v nůši. S dětmi jsme si za vydatné pomoci všech maminek, tatínků, babiček a dědečků zazpívali pouze první sloku, protože víc by si děti těžko zapamatovaly, když jsou slova tak chaotická. Celý text však dostaly všechny děti domů, a tak si ji mohou vyzpěvovat se svými rodiči doma.   

  Letošní zima si zřejmě umínila, že zkrátka nebude a ať si ji lidi představují jak sami chtějí. Přesně tohle byl úkol pro naše malé herce a zpěváčky z dramatického sborečku Kašpárek z naší MŠ Pohádka. Za vedení svých paní učitelek Bazgierové a Šůnové děti stavěly sněhuláka, jezdily na saních, taky se pěkně vyklopily a válely s takovým zaujetím, že si každý z přítomných diváků milerád ten sníh jen domyslel. Děti k tomu zpívaly a odvedly tak pořádný kus práce, jak se sluší a patří. Všem dětem i paním učitelkám moc děkuji.

  Naše masopustní putování jsme zakončili - jak jinak - u nás v Plané nad Lužnicí a děti přišel ve své masopustní podobě pozdravit náš pan starosta a něco jim o své masce také pověděl.

  A pak už byly na řadě pro každého masopustní omalovánky a sladká tečka.

                                   Slávka Rokosová

  Člověku se někdy nechce ani věřit, jaká překvapení a překážky dokáže osud uchystat. Tyto Froťánky byly jako začarované: nejdřív jsme museli změnit jejich termín, protože ve stejné době se šli budoucí prvňáčci zapsat do školy. Spousta z nich zpívá právě v "Notičkách", a tak by nemohli vystupovat. Nu což, dohodli jsme nový termín, udělala jsem nový plakát a z pilnosti připravila i plakát na další - únorové Froťánky a oba odeslala. Shodou nešťastných okolností došlo k vytištění a vylepení plakátů místo na lednové, tak až na únorové Froťánky. Přišla jsem na to, bohužel, čtvrt hodiny před začátkem programu, kdy už se nedalo nic dělat. Tímto se opravdu velmi omlouvám všem, kteří chtěli na Froťánky přijít a byli takto mylně informováni. 

  Masopustní téma je nejen veselé, ale také velmi široké a nelze mu věnovat pouze jeden měsíc. Teď v lednu jsme to vzali pěkně odpočátku, co to ten masopust je a mezi děti jsem poslala několik obrázků staročeského masopustního průvodu. O některých maskách jsme si povídali a - spíš pro rodiče - jsem měla i přesný návod, jak se dělala maska dědka s bábou v nůši na zádech. K masopustu neodmyslitelně patří zabijačka a k té zase jitrnice. A přesně o takových jitrnicích byla i další zbrusu nová Froťánková pohádka "Medvědice a jitrnice". Napřed se ale děti naučily staré říkadlo, které jsem objevila ve Weisově domě ve Veselí nad Lužnicí, protože sama bych závěr pohádky určitě nezvládla a potřebovala jsem, aby mi s ním děti pomohly a k tomu se nám právě tahle krátká básnička náramně hodila:

Jedna, dva, tři,

čtyři, pět, šest.

sedm, osm, devět,

ty jsi starý medvěd.

Já jsem stará medvědice,

upekla jsem jitrnice

a ty jsi je sněd.

   Po pohádce následovala krátká čůrací pauza, protože když se chce jedné holčičce, tak se samozřejmě chce i té druhé a pak úplně všem. Asi to bylo dobře, protože vyčůraným holčičkám - "Notičkám" se pak náramně pěkně zpívalo. Se svými paními učitelkami z MŠ Pohádka si pro nás připravily pásmo z několika zimních písniček, a svůj zpěv doplňovaly i praktickými ukázkami. Člověk se ani nemusel dívat z okna a přesto viděl, jak krásně sněží. "Notičky" si s sebou přinesly také pěkné sborové šáličky a tak moc se jim líbily, že si je hned, jak přišly na Froťánky, uvázaly kolem krku. Jenže před vystoupením jim v nich bylo už moc velké horko, a tak milé šálky putovaly z krčků zase dolů. No nevadí, alespoň jsme měli módní přehlídku. Na kvalitě zpěvu to rozhodně znát nebylo a všem "Notičkám" i jejich paním učitelkám patří velké poděkování!

  Na žádných Písničkových Froťánkách nesmí chybět nějaká lidovka, kterou se děti naučí. I dnes jsme se jednu naučili. Lednový Froťánkový program byl hodně dlouhý, proto písničku jsem vybrala jenom kraťoučkou. Je opět z "Českého Jihu" Karla Weise a je masopustní:

Lidmouce, Krašlouce

Lidmouce, Krašlouce kolem ohražený,

tam se procházívá moje potěšení.

Můj milej masopust, jen ty mě neopust,

masopuste, neopusť mě.  

  A pak už jen buchty. To se vzal jeden kousek do pravé ručičky a přikusoval se k němu ten z levé ručičky a hlavička ještě řešila problém, do jaké ručičky vzít kousek taky pro babičku. To nemělo chybu!

                                                                         Slávka Rokosová

  Prosinec je měsíc, ve kterém z celého roku zaznívá nejvíce koled a není u nás žádného člověka, aby alespoň jednu koledu neznal. Děti se těší na Ježíška, ve školkách a školách pilně nacvičují známé koledy a někde si i zahrají vánoční příběh o narození Ježíška. Na našich Vánočních Písničkových Froťánkách jsme se s dětmi naučili hned dvě koledy. Jedna z nich byla koleda říkaná, kterou jsem objevila v archivech Blatského muzea ve Weisově domě ve Veselí nad Lužnicí:

Jede prstýnek

Jede prstýnek, jede po ledu,

dejte, pánové, dejte koledu.

Na tom prstýnku slavíček pěje,

až se, pánové, srdéčko ohřeje.

Je možné, že se tato stará koleda zpívala, ale žádný nápěv jsem k ní nikde nenašla.

  Druhá koleda byla zpívaná. Půvabná jihočeská a velmi málo známá. Naučila jsem se ji ve Škole folklorních tradic, a protože se mi moc líbí, naučili jsme se ji také všichni na Froťánkách. 

Když Panna Maria

1. Když Panna Maria                                                     3. Šla jest přes kamení

    po světě chodila,                                                            bosejma nohama,

    /: neměla místečka,                                                        /: žádnýho stavení,

    neměla místečka                                                            žádnýho stavení

    kde by porodila.:/                                                            najíti nemohla.:/

2. Přišla ona, přišla,                                                       4. Do chvojí ulehla.

    když nocleh hledala,                                                      tiše zavzdychala,

    /: z cesty na tu stranu,                                                   /: jak půlnoc odbila,

    z cesty na tu stranu                                                       jak půlnoc odbila

    až k hoře Boubínu.:/                                                       Syna porodila.:/  

  Program Vánočních Froťánků byl velmi pestrý a obrovskou měrou se o to zasloužila paní Vlaďka Březinová a její dětský soubor Lužničánek. S mladšími dětmi nacvičila taneční pásmo "Houbičky"a bylo moc hezké. Dalo jí to určitě obrovskou práci, protože děti tancovaly v krásných houbičkových kostýmech a choreografie byla také velice zdařilá. Děti se snažily, a tak jsme i v prosinci na vlastní oči mohli vidět hříbky, lišky, muchomůrky, bedly i žampiony, a ještě tančily! Opravdu, moc krásné a všem vám za to patří velká pochvala!   

  No, a aby těch koled nebylo málo, zazpívaly jsme zase pro změnu dětem my, Tetičky z Froťánků několik starých dudáckých koled a na piáno nás k tomu doprovázel pan profesor Ladislav Dohnal, kterému tímto také velmi děkuji.

  Vánoce bez dárků, to by asi nebyly ty správné Vánoce, proto jsme si pro děti nachystali malé dárečky i na Froťánkách. Navrch ještě pár kousků cukroví a pak už jsme mohli jít všichni domů.

Fotodokumentace

P.S. Už jsme objevili i melodii ke koledě "Jede prstýnek".

Vánoční čas je velmi krásný, emotivní a jako stvořený k vyslovení něčeho hezkého, co přinese někomu radost. Tak i já bych touto cestou chtěla velmi poděkovat mým kolegyním - Tetičkám z Froťánků, které se mnou ve svém volném čase Froťánky připravují a realizují. Jsou to: Alena Kolářová, Mirka Štefanová, Liba Nejedlá a klavírní doprovod zajišťuje moje dcera Jasmína Rokosová. 

Holky, děkuji, bez vás by to opravdu nebylo to pravé!

                                                                                                                                  Slávka Rokosová

Na dnešní Froťánky jsem dětem slíbila malé překvapení. Při mém bádání ve Weisově domě ve Veselí nad Lužnicí jsem totiž našla několik hodně starých dětských říkadel a rozpočítávadel, která už dnes asi nikdo nepamatuje. Jedno legrační rozpočítávadlo jsme se hned naučili a rovnou vyzkoušeli v praxi. Fungovalo dobře. Naučte se ho s námi také:

Tuty, tynty,

kde jsou flinty,

já jsem je uviděl.

Já viděl raka,

on do potoka. 

Já na něj házel,

on bobky sázel.

Hrajte mu, trubte mu,

ať má kuráž na vojnu.

Překvapení  jsme dětem nepřipravili jen my, děti nám ho připravily taky. Přišli totiž samí chlapečci, a co víc, ani jeden z nich ještě na Froťánkách nebyl. 

Po rozpočítávadle jsme se naučili písničku "Marjánko, Marjánko", protože přesně o téhle Marjánce byla dnešní pohádka a jmenovala se "Jak si cukrář Kuba Marjánku namluvil". Že ji neznáte? No, to byste museli být na dnešních Froťánkách! Je první z cyklu originálních Froťánkových pohádek, které budeme dětem postupně vyprávět a hrát. V té dnešní pohádce cukrář Kuba dělal žloutkové věnečky a pochutnali si na nich samozřejmě i všichni na dnešních Písničkových Froťánkách!

Malá fotodokumentace

                                                       Slávka Rokosová