Počasí nám přálo, sluníčko svítilo, ale svatořehořští bojovníci, kteří za doprovodu svých rodičů dorazili, se tak moc styděli, že své krásně nazdobené papírové čepice a mečíky raději nechali schované. Marně je rodiče přemlouvali, aby se do "zbroje" oblékli. Jen v cíli svatořehořehořského průvodu se jeden bojovník uvolil čepici obléknout, ale fotit se mu taky zrovna nechtělo. S družičkami to bylo přece jen o malinko lepší a jedna nám dokonce zazpívala sólovou písničku, za což si vysloužila velký potlesk a odměnu v taštičce.

  Svatý Řehoř byl velkým příznivcem vzdělání. Byl pověstný svým vykupováním mladých otroků, které pak dával vyučit svobodným uměním, proto se  dětem představilo a průvod doprovodilo sedm svobodných umění v podání dospělých: Gramatika, Rétorika, Dialektika, Aritmetika, Geometrie, Astronomie a Hudba. Děti se od nich dozvěděly, co všechno je mohou  naučit a proč se jim říká svobodná. 

  Paní učitelky v družině s dětmi secvičily malý připravený "řehořský" program, a patří jim za to velké poděkování. K jeho realizaci na slavnosti však už nedošlo, protože aktéři se z různých důvodů nakonec nedostavili. O to větší bylo moje překvapení, že naši dětskou slavnost přišli navštívit a také i po cestě průvodu se přidávali dospělí, kteří měli zájem se něco o sv. Řehořovi, původu a historii slavností dozvědět. Dokonce tak moc, že mne jedna manželská dvojice požádala, abych s nimi šla do restaurace a u sklenice dobrého moku jim o tom řekla něco víc. 

Na přípravě a realizaci slavností se kromě paní učitelek v družině podílelo ještě několik dalších dobrých lidiček, proto i jim chci poděkovat. Jsou to: Bláža Havlíková, Lída Nechvátalová, Alena Kolářová, Mirka Štefanová, Marcela Svobodová, Věra Šimánková, Josef Holický a za Klub plánských dam Zdena a Eva Holické a Lída Sudová. 

Celou slavnost jsme zakončili více než sladce, jak se můžete přesvědčit i z pořízených fotografií .

                                        Slávka Rokosová

   Už jste si někdy zahráli na masopustní tichou poštu? My dneska s dětmi ano. Je to vlastně skoro stejné jako na obyčejnou tichou poštu, akorát ta posílaná slova musejí mít něco společného s masopustem. Věřte - nevěřte, ale dost často vykopávaná slova dorazila v nezměněné podobě až na konec řady. Napřed jsme samozřejmě s dětmi probrali, co všechno asi k masopustu patří, aby měly nějakou inspiraci a fungovalo to.

   Druhá hra, kterou jsme dneska hráli, je velice stará, protože se o ní zmiňuje ve své sbírce K. J. Erben již v roce 1863. Jmenovala se "Sil Petr proso" a klidně můžeme konstatovat, že je mezinárodní, protože je známa minimálně v patnácti podobách moravských, českých, slovenských i v ruské. My jsme si vybrali raději její českou verzi z Čelákovic u Prahy.

Sil Petr proso i pšeničku, 

vyorali jsme si křepeličku.

Křepeličku máme, křepela nemáme.

Málo nás, málo nás, pojď Andulko mezi nás.

  Po hrách došlo na novou Froťánkovou pohádku "Tajemná truhla". Já o ní jen prozradím, že jsem jako její předlohu použila své vlastní zážitky z dětství právě v tom statku uprostřed Plané nad Lužnicí, do kterého jsem zasadila i své nynější pohádky. Příběh jsem vrátila po téměř padesáti letech tam, kde se původně odehrál. Jen nepatrně doplněný. V tomto případě prožívala Anička Horáková se svojí maminkou "velké prádlo" i nález tajemné truhly na půdě s jejím neuvěřitelným pohádkovým obsahem skoro stejně jako kdysi já se svojí maminkou. Snad se to i dnešním dětem líbilo.

    Dobrůtka na rozloučenou a hurá domů.

                                                                     Slávka Rokosová

Bez dlouhého povídání ještě nějaká fota a videa z letošního plánského masopustu.

Letošní masopustní průvod vyrazil na své putování po Plané nad Lužnicí raději už v deset hodin dopoledne, aby si to veselí mohli patřičně užít všichni a na všech zastávkách opravdu do sytosti. Výchozí stanicí byla tentokrát Pionýrská ulice v Zářečí. Vedoucí téma "Z národů ač jsme různých" bylo vyčerpáno do posledního puntíku. Kovbojové, indiáni, Tahiťani, černoši, ruské Báryšni s Ivánkem, japonské gejši, orietální tanečnice, Skoti, taky jeden rus a šváb a ještě mnozí další se veselili a plácali po ramenou dohromady. Kapela vyhrávala pravé české polky a valčíky a "válely" to na ně všechny národnosti, a tak nebylo žádnou výjimkou vidět tancovat třeba kovboje s Báryšňou. I jídlo a pití bylo silně mezinárodní: ruská vodka, americká whisky i české jitrnice, jelítka a tlačenka s cibulí. K tomu dobrý český chléb, zelňáky, polévka, domácí sýr, přehršle různých chlebíčků, chuťovek, škvarkových pomazánek, kyselých okurek, uzeného, pečení, koláčů i koláčků, koblih i koblížků, věnečků a dalších kulinářských výrobků, zalévaných hojně nejrůznějším alkoholem nebo třeba horkým čajem či  limonádou. Všechno chutnalo skvěle a všeho bylo dost a dost a bylo sakra znát, že plánští sousedé připravovali pohoštění pro masopustní průvod s vybraným vkusem a opravdovou láskou, za což jim patří velké poděkování. 

  Tak jako všechny světové cesty vedou do Říma, tak v Plané nad Lužnicí všechny i ty nejklikatější masopustní cesty vedou k radnici na závěrečné tance. Masopustní veselí zde bylo korunováno vystoupením Malšických mažoretek v roli ruských tanečnic, v zářivém bíločerveném oblečení. Pro věc zapálené babči tancovaly s nadšením a plným nasazením, a že se při tom dobře bavili účinkující i přihlížející, to je znát i z pořízených fotografií.

První skvělé fotografie si můžete  prohlédnout zde. Budou ještě další.

                                                                                                     Slávka Rokosová  

V odkazu máme několik fotografií z lednových Froťánků, které pro nás udělal František Doubek. František si zasluhuje poděkování nejen za fotografie, ale také, že se zhostil role klavírního korepetitora. Fando, díky!

Foto zde

                                        Slávka Rokosová 

   To jsme se zase s dětmi pořádně vyřádili! Dnes jsem pro ně připravila dvě zbrusu nové, ale přesto staré slovanské dětské hry. V letošním roce oslavíme kulaté 60. výročí vzniku OSN, proto jsem se rozhodla na každé Froťánky připravit jednu hru dětí jiných slovanských národů. První je původem z Ruska a dnešní Froťánky jsme s ní zahájili. Jmenuje se "Koláč". Děti si v ní hrály na oslavu jmenin jednoho z nich, pro kterého upekly koláč. Chodily po kruhu, zpívaly a ukazovaly, jaký ten koláč je:

Na jmeniny Katuščiny(a daších jmen) koláč jsme jí upekli. 

Oj, tak, oj, vysoký, oj, tak, oj, nizounký.

Oj, tak, oj, široký, oj, tak, oj, uzounký.

Koláč, hej, koláč, hej, koho rád máš, vybírej.

Oslavenec chodil uvnitř kruhu v protisměru a dokonale si to užíval. Pak vybral dalšího a oslavovalo se znovu.

   Druhá dnešní hra byla česká a jmenuje se "Na Adama". Děti v ní opět chodí po kruhu, zpívají a jeden - Adam - uvnitř kruhu předvádí nějakou činnost a děti ji po něm opakují.

Měl náš Adam sedum synů, sedum synů měl,

/: nejedli, nepili, jenom takhle dělali. :/

   Šaškovalo se a skákalo ostošest.

   Aby se děti uklidnily, na závěr jsem jim přečetla slíbenou pohádku, kterou jsem nazvala "Vypečená koleda s Dorotou". Děti poslouchaly, ani nedutaly. 

   Okolo svátku svaté Doroty (6. února) dříve chodívaly děti s panem učitelem (tzv. "doroťáci") po vsi na obchůzku. V každém stavení zahrály a zazpívaly malé představení o popravě svaté  Doroty a pan učitel pak dostával od sedláků nějaké naturálie. O tom, jak tahle koleda vypadala v Plané nad Lužnicí u nám již známých Horáků a co se kolem toho všecko událo, vypravovala naše pohádka. Nechyběla v ní pohádková bytost, Anička a Vašík Horákovi, jejich milující rodiče a pochopitelně ani hra "O svaté Dorotě", to vše okořeněné vtipem a dětskou vynalézavostí. Všechno probíhalo jak mělo, jen ten Vašík, i když svoji roli kata zvládl na výbornou, dopadl "jak sedláci u Chlumce"....

Na určení prvního "oslavence" a "Adama" jsme upotřebili dvě malá rozpočítadla, které jsem našla v archivu ve Weisově domě ve Veselí nad Lužnicí:

1. Enyky, benyky, jsou mastný knedlíky. Kolik jich za den sníš? 

2. Chtěl kovář koně kovat, kolik hřebů k tomu bude potřebovat?

 Naše první letošní Písničkové Froťánky skončily pintlich v půl třetí, a to byl nejvyšší čas se rozejít. Na rozloučenou si děti odnesly zase něco na zub. 

Foto se připravuje.

                                                           Slávka Rokosová

Dnes odvysílala ČT1 ve svém pořadu Reportéři ČT reportáž o nevidomém muzikantovi Ladislavu Dohnalovi, který také občas doprovází svou hrou na klavír či na varhany i nás, Tetičky z Froťánků. Ve zmíněném pořadu s ním vystupuje plánský sbor Harmonie a je zde také záznam z účinkování Tetiček s Láďou Dohnalem na předvánočním setkání soběslavských Baráčníků. V pořadu je tato reportáž až posední, začíná cca od dvacáté sedmé minuty a několika vteřin. V jednom z minulých článků na našem blogu jsem vám poslala záznam z rozhlasového vysílání o tomto muzikantovi, tak nyní posílám odkaz na televizní pořad. Klikněte zde.

                                               Slávka Rokosová

Pan doc. Lubomír Tyllner si za své štědrovečerní troubení a povídání před plánským kostelem vysloužil koledu i potlesk. Jak mu to nejen šlo, ale i slušelo, posuďte sami z této fotodokumentace zde. 

                                                                     Slávka Rokosová

  U nás, v jižních Čechách, patřilo v minulosti štědrovečerní pastýřské vytrubování k naprosto samozřejmým náležitostem, ale v proudu času se ze života lidí vytratilo. Je to už tak dávno, že nezůstaly ani vzpomínky a dozvídáme se o něm pouze z historických pramenů. Jedním  z lidí, kteří se rozhodli staré zvyky objevovat a k naší potěše obnovovat, patří i pan profesor doc. PhDr. Lubomír Tyllner, CSc., ředitel Etnologického ústavu AV ČR. Pan docent byl dokonce tak moc hodný, že přijal naše pozvání a přišel nám do Plané nad Lužnicí zpříjemnit Štědrý večer několika ukázkami prastarých pastýřských koled, které osobně zatroubil na dlouhý pastýřský roh. Vytrubování doplnil krátkým povídáním jak to v minulosti chodilo a případným zájemcům nabídl i možnost vyzkoušet si troubení na pastýřský roh na vlastní kůži, ale nikdo se neodvážil nabídky využít. Za svoje vytrubování byl - zcela v duchu dávných tradic- odměněn výslužkou. Kromě Tetiček mu přinesl poděkování a koledu také náš pan starosta Ing Jiří Šimánek. 

  Vážený pane docente, Vaše vystoupení nám velice zpříjemnilo sváteční chvíle Štědrého večera, velmi Vám za to děkuji a všichni se těšíme, že se za rok s Vámi opět na Štědrý večer sejdeme. 

Fotodokumentace se připravuje.

                                                                                   Slávka Rokosová

Zdravím všechny příznivce Písničkových Froťánků a čertovské chásky obzvlášť a na vědomost dávám, že konečný počet čertíků na letošním Čertovském rojení před radnicí dosáhl úctyhodné částky 137 a je zapsán v plánské knize rekordů. 

  Tak co, milí čerti, překonáte tenhleten rekord už příští rok? Když uvážím, že každý malý člobrda aspoň jednoho čertíka v sobě má, občas řádí jak "hejno čertů", a s některým dokonce "všichni čerti šijou", tak by to přece neměl být žádný problém!

Přikládám vydařenou fotodokumentaci zde

                                                                        Slávka Rokosová